Média v životě našich žáků

Představme si úvodem následující situaci:

Na závěr večerního televizního zpravodajství sdělí oblíbený hlasatel divákům, že děti, které si již odseděli před obrazovkou 30 min, by nyní podle doporučení Světové zdravotnické organizace WHO měli odejít od televizorů a věnovat se jiné činnosti ...

Častým argumentem zastánců neomezeného sledování televize je tvrzení, že pokud by to mělo výrazný škodlivý vliv, dávno už bychom to přece všichni věděli. Proto je v úvodním odstavci zařazena nereálná situace, v níž hlasatel vlastní pravdomluvností ohrožuje sledovanost televize a tudíž i svůj výdělek. Dnes jsme však již v tak pokročilém stavu závislosti na médiích, že bychom byli možná překvapeni, jak málo domácností by po takovém prohlášení skutečně zareagovalo aktivní změnou činnosti, za níž ale nemůžeme považovat přechod do kuchyně k zapnutému rádiu, či přesun do pokoje k zapnutému počítači.

Nechme ale nyní promluvit fakta. Podle průzkumů společnosti Mediaresearch zveřejněného v listopadu 2008 se děti v ČR dívají denně na televizi 104 minuty, dalších 85 minut sledují video či DVD a 34 minut používají internet. Celkem tedy stráví v průměru denně přes 3 hodiny v naprosté nehybnosti a s obsahem, nad nímž nemohou mít rodiče i při největší snaze úplnou kontrolu a většinou jej nemohou ani dítěti okomentovat či uvést na pravou míru. Připočtěme k tomu hodiny strávené sezením ve škole a nemohou nás pak překvapit následující údaje a čísla uváděná fyzioterapeutkou J. Novotnou. Zcela běžně dnes přicházejí do škol prvňáčci, kteří mají zkrácené flexory kolen a kyčlí, zkrácené a ochablé svaly prsní, šíjové, břišní a hýžďové. Trpí bolestmi hlavy, mívají skoliózu páteře a časté zácpy. Zatímco v sedmdesátých letech 20. století mělo v tehdejším Československu 25% dětí ve věku 9-11 let vadné držení těla, bylo v České republice na konci 90. let toto číslo již zásadně vyšší: 96%.

Že absence pohybu a zaplavování vnitřního světa dítěte virtuálními obrazy a mnohdy nerelevantními informacemi mají své negativní dopady na fyzický i psychický vývoj dítěte, je dnes možno spolehlivě doložit z mnoha zdrojů.

Média sama o sobě nejsou špatná, záleží jen kdo, jak, proč a za jakých okolností jich využívá. Ponecháváme samozřejmě na rodičích, jaké volnočasové aktivity nabídnou a zajistí svým dětem. Je však naší povinností jim poskytovat informace o případné škodlivosti nadměrného a rodičem nedoprovázeného využívání médií. Toto téma se vyskytuje na třídních schůzkách a škola také v minulosti pozvala experta na média, který své poznatky sdílel se zájemci z řad rodičů. Co se týká mobilních telefonů a jiných elektronických kratochvílí, ukládá náš školní řád všem žákům, aby své přístroje ponechali v prostorách školy i na školních akcích vypnuté.

Na našich školních chodbách poskytujeme o přestávkách dětem možnost pohybového vyžití, i když v rámci omezeného prostoru. Zcela běžně a pravidelně zařazujeme pohybové aktivity do průběhu výuky, a to zejména v nižších ročnících. Nemáme vlastní tělocvičnu, a tak na tělocvik přecházíme do Sokolovny či Sportovního centra města Semily, čímž ukrajujeme minuty i z toho mála (2 hodiny týdně), které je pro tělocvik vyhrazeno. Děti také hodinu týdně věnují eurytmii, pohybovému umění, o němž najdete informace v samostatném odkazu. Velký důraz v naší škole klademe na rukodělné práce a umělecké tvořivé činnosti, jež v této mediální, k pasivitě vedoucí době mají i nesporný terapeutický význam.

Celkově se snažíme, aby audiovizuální technika vstupovala mezi učitele a žáka jen v nutných případech; jde nám ve výuce především o setkání a vzájemné působení lidských bytostí.

Pokud jste již nad našimi internetovými stránkami proseděli svůj čas doporučený WHO, vyzýváme vás k návštěvě školy...